Dvě velké stěny, dva malé příběhy

Stěna první: Westwand -Totenkirchl, 7- UIAA, 750m / Wilder Kaiser (Rakousko)

 

Nápad na to se do toho pustit, vznikl v srpnu 2016, kdy jsme pytlili, mokli, ale taky si parádně zalezli s Plizim v 1000-metrové stěně Kleine Haltu. Na vršku (po menší toaletě) se podívali dolů a uzřeli ohromnou západní stěnu Totenkirchlu. Zásah.

Peuterey Integrále

Začátkem července přichází čas na tradiční výpad do Chamonix. Předpověď hlásí několik dní parádního počasí a byla by škoda toho nevyužít. Ondra přifrčí z Grenoblu a oddílovou sestavu doplňují Raďas, Bahi a Tomek. Po jízdě s exkurzí na německém venkově a noční prohlídce Lausanne nás Chamonix vítá tyrkysově modrou oblohou. Inventář průvodců jsme s Tomkem doplnili už loni a tak nezbývá než po croissantu a kafíčku vyrazit do hor. S Ondrou máme v plánu prozkoumat italskou stranu Mount Blancu. Nejasné plány končí na dvojici variant Pueterey Integrále a návštěvě bivaku Eccles a kombinací Bonattiho na Red Pillar a Innominaty. V autobuse (15 €) do Courmayeru padá volba na první variantu - jeden z nejdelších alpských hřebenů.

Chamonix Envers 2019, všechno je špatně a poláci jsou všude

Tak pěkně po pořádku

Technologie jde stále dopředu, Plizi vyměnil skvostnou nástěnku za Whats App a nahání kumpány do auta neb se chystá s Ondrou do Chamonix něco velkého vylézt.

Skočím na návnadu přihazuji Tomka, kterej o tom ještě neví. Krátce ho ještě znejistím svými pochybami jestli to koleno zvládne, ale po hlášce „bylo by to zklamání, já už chci konečně něco vylízt!“ ho v tom nemůžu nechat a jedu. Nabíráme ho v Praze na Zličíně, kde by určitě nechtěl žít každej, prostě opak Českých Budějovic. Když už se vymotáme z parkáče supráče, nic nás už nemůže zastavit. Ještě kapku nafty do útrob nezničitelné oktávky a hurá do Chamonix.

Große schießen a teplej Braník v Tennengebirge

„Nechce někdo jet tento víkend lízt vícedélky do Rakouska?“ Odpovídám, že bych jel a začínám se jako obvykle těšit.

„Řekněte, kam chcete jet a já vám řeknu co tam lízt“, píše Plizi a jelikož ho trochu už znám, důvěřuju mu, po ničem nepátrám a dál se věnuji tvorbě hodnot (myslím, že to byla nějaká hrozně důležitá poznámka na výkrese). Vašek vybral Tennengebirge, oblast nacházející se naproti Hochkönigu a zbytek vesele souhlasí.

V den odjezdu ale přeci jen najdu asi 5 minut a stáhnu a vytisknu z bergsteigenu pár TOP, a protože cest okolo sedmého stupně UIAA tolik zase ve vybrané oblasti není, nepřekvapilo mne, že jsem se trefil do cest, co Plizi vybral.

Okopání zahrádky Motykou, slovy klasika: „jelita si tady dali sraz“

Šochy zase jednou upekl kus koláče, prej jedeme na Glockner ještě mi tam něco zbývá. No tak jo, ještě jsem tam nebyl, těším se. Slovo dalo slovo a jelo se. Jenže na Slovač, do Tater a bez Šochyho. „Buď GG nebo nic“, píše doktor. V Alpách napadlo mrtě sněhu, volíme místo Zvoníka Lomničák a jeho JV stěnu.