Große schießen a teplej Braník v Tennengebirge

„Nechce někdo jet tento víkend lízt vícedélky do Rakouska?“ Odpovídám, že bych jel a začínám se jako obvykle těšit.

„Řekněte, kam chcete jet a já vám řeknu co tam lízt“, píše Plizi a jelikož ho trochu už znám, důvěřuju mu, po ničem nepátrám a dál se věnuji tvorbě hodnot (myslím, že to byla nějaká hrozně důležitá poznámka na výkrese). Vašek vybral Tennengebirge, oblast nacházející se naproti Hochkönigu a zbytek vesele souhlasí.

V den odjezdu ale přeci jen najdu asi 5 minut a stáhnu a vytisknu z bergsteigenu pár TOP, a protože cest okolo sedmého stupně UIAA tolik zase ve vybrané oblasti není, nepřekvapilo mne, že jsem se trefil do cest, co Plizi vybral.

Okopání zahrádky Motykou, slovy klasika: „jelita si tady dali sraz“

Šochy zase jednou upekl kus koláče, prej jedeme na Glockner ještě mi tam něco zbývá. No tak jo, ještě jsem tam nebyl, těším se. Slovo dalo slovo a jelo se. Jenže na Slovač, do Tater a bez Šochyho. „Buď GG nebo nic“, píše doktor. V Alpách napadlo mrtě sněhu, volíme místo Zvoníka Lomničák a jeho JV stěnu.

Amadamblam 6812m 5/2017

Takže ve stanu budu se Standou z Ádru, 40+, hmm, mam to já ale kliku. Ale už od pohledu je elegan, vlasy již trošku dole, ňáká šeď, vrásky od větru. He to my kluci od Jablonce. Po třicítce, v nejlepším. Kolo. Lyže. Lezení. Tvářičky jak prdelky. Nic nás nepřekvapí. Takže ok, to půjde.

Při aklimatizaci na Imja Tse  6120 m už spolu rozebíráme klasický rozhovor... Kdo, kde, co a hlavně za kolik. Od začatku těžkej soupeř. V zimních Tatrách a Západních Alpach ještě držim krok a čest. Pamír, Peru, Kyrgiz, Patagonie... přituhuje, Sušky, Hrubice vs 800 prváčů v Ádru? No a co. Lenin vs Sněžka, proti Makalu nasazuju Paličník s Míšou na kole. Pak jdu radši čůrat.

Severka Dent d´Hérens (4.174 m) po devíti letech

Dent d´Hérens – Walliser Alpen – 4.174 m n.m. – North Gate (Severní průchod) – 19.7. 2016 – Petr Šochman a Marek Pazderský – 1.300 m – 16 hodin – TD, 25 délek, M3-M4, sníh a led do 70°, skála III-IV

Odlehlost, nedostupnost, příslib velkého dobrodružství a fakt, že to ze Švýcarska nikdo už roky neleze, nás přesto, nebo právě proto, lákal na tento Alpský kopec přesahující Evropské rozměry. To, že pokus skončil málem už při studii stěny dalekohledem, podruhé při přelézání ledopádu, potřetí při pádu kamení a skončil neplánovaným sestupem z vrcholu do Itálie, aby nás o den později oslavoval v Zermattu sám Simon Anthematten, jen potvrzuje, že se všechna naše tajná přání naplnila a bylo z toho velké dobrodružství.

Prosraný Manaslu

Letos na podzim se členům našeho oddílu, Vencovi Novotnému a Márovi Lejskovi, podařilo vyrazit na osmitisícový kopec Manaslu (8163m) v rámci České desetičlenné expedice. Vrchol v jejich podání sice nepadl, ale oba statečně bojovali v okolí C4, nicméně 5 dalších členů expedice se na vrchol podívalo a někteří ho i sjeli na lyžích. Expedice byla tedy úspěšná a kluci si přivezli spoustu nových zážitků, na které budou jistě dlouho vzpomínat. O tom, že to byly zážitky silné vypovídají následující zápisky z Vencova expedičního deníku.